Letos v dubnu jsem se s babi vydala navštívit jejího mladšího brášku (dále strejda) do USA. Ten emigroval do Spojených států již před 50 lety a babi ho více než 10 let fyzicky neviděla. Samozřejmě díky sociálním sítím a ostatním dorozumívacím prostředků byli v kontaktu alespoň přes internet – volali si pomocí skypu nebo facebooku.
Tomuto výletu předcházelo několik smutných chvil v našem životě. V únoru totiž naposledy vydechl náš milovaný děda, maminy taťka a babi manžel.
Všechno šlo po dědovo smrti velmi rychle. Už v době pohřbu měla mamina domluvenou a naplánovanou návštěvu u strejdy a koupené letenky pro mě a babi do Atlanty. Důvodem cesty bylo znovushledání sourozenců a aby babi přišla na jiné myšlenky. Mně naštěstí v práci dovolili si vzít dovolenou, i když se cesta konala trochu v nevhodnou dobu – dojížděl nám totiž velký projekt. Mamina by v tento termín jet nemohla, protože pracuje ve školství a právě v dubnu už startují přípravy na maturity. Jiný termín tak trochu nepřicházel v úvahu, protože strejda bydlí v Georgii, kde už v dubnu je horko a příjemných 25-30 stupňů.
Jelikož babi první měsíc po dědově smrti nic nevěděla, bylo velmi těžké s ní jít na magistrát a zařídit jí pas, který v té době už měla prošlý. Mamča to dala na starost mě, takže já jsem si s babi jednoho dne dala sraz a šli jsme na úřad. Babi nic netušící (s 2 doklady totožnosti) jsem zavlekla na úřad. Následovala smršť otázek (jako například co máme v plánu?) a odmítání (,,já nikam nejedu“), načež jsem jí musela samozřejmě lhát, protože vše v tu dobu bylo překvapení….
Babi mi prý vše ,,sežrala i s navijákem“, jak jsem se později dozvěděla 🙂 Řekla jsem jí totiž, že si myslím, že pojedem na dámskou jízdu někam do lázní do Maďarska a vždy je lepší mít sebou 2 cestovní doklady, kdyby v případě krádeže nám byl jeden ukraden.
V březnu byl pas hotový a tak mamina hned požádala na internetu o ESTU pro babi. Když byla Esta schválená, už nám nic nebránilo letět – jen babi pořád nic nevěděla. Jelikož babi nesnáší létání, docela jsme se báli, jak přijme ten 9ti hodinový let. Řekla bych, že zprvu se bála, ale čím se náš výlet blížil, tím víc se na strejdu těšila a strach z létání se tím trochu tlumil.
Právě i díky babi strachu z létání jsme koupili přímé letenky z Franfkurtu do Atlanty. Mamina nechtěla riskovat, že by si babi cestu rozmyslela po příletu z Prahy do Frankfurtu (kde bychom přestupovali, pokud bychom letěli rovnou z Prahy) a tak jsme se den před odletem vydali na cestu do Německa. Kufry jsme měli sbalené a já sebou vezla i pracovní notebook, abych mohla v průběhu i trochu pracovat a nemusela si brát tolik dní dovolené.
Rodiče nás odvezli na letiště ve Frankfurtu do hotelu Sheraton, kde jsme přespaly a ráno se jen přesunuly chodbou přímo do terminálu letiště, odkud nám letělo letadlo.
V hotelu… 
Na letišti – už odbavené 
Už v letadle. Babi má strach v očích 🙂
Letěly jsme se společností Lufthansa. Let byl celkem klidný. Babi měla v tabletu nahrané nějaké filmy a písničky, takže zapomněla na strach. Občas si i něco zazpívala nahlas 🙂 Dokonce ani nepotřebovala tzn. blicí pytlíky, čehož jsem se popravdě trochu bála.
V průběhu cesty jsme dostaly najíst a napít – jako obvykle při dlouhých letech.
Když jsme přiletěli do Atlanty, museli jsme si vystát frontu na imigrační – jako když jsem s Áďou letěla do New Yorku a Washingtonu. Protože je Atlantské letiště nejrušnějším letištěm na světě, tak jsme si počkali cca 2 hodiny. Měli jsme štěstí, protože další mezinárodní letadlo naštěstí přilétlo těsně po nás, takže lidé z tohoto letu vytvořili frontu až za námi. Po imigrační kontrole už jsme se vydali hledat náš kufr a došlo na dlouho očekáváné shledání sourozenců.
Babi se na strejdu vrhla tak rychle, že jsem nestačila nic vyfotit, ani natočit ….Když proběhli slzičky, mohla jsem strejdu obejmout i já 🙂 Bylo to pro mě první shledání tváří v tvář s tímto milým, ochotným a srdečným členem rodiny.
Strejda nás naložil do auta a odvezl nás k sobě domů – do městečka Canton, které se nachází cca 70 km od Atlanty. Přijeli jsme asi okolo páté hodiny odpolední a celou cestu a celý večer si ti moji dva důchodci povídali. Já jsem se je nechala nechala samotné (cca v 8 večer – v ČR už byly 2 hodiny ráno) a šla jsem spát, protože jsem byla po tom celodením cestování unavená.
Další den nás strejda vzal i s jejich pejskem Abbynkou na výlet na rozhlednu Brasstown Bald, která se nachází na hoře vysoko nad okolím . Je odtud krásný výhled, ale pozor – panuje tu uplně jiné počasí než dole v nížinách. Zatímco dole bylo 25 stupňů a sluníčko, nahoře u rozhledny se proháněli mraky a byla tam pěkná zima…
S Abbynkou 
Babi se svým mladším bráchou Pepou
Když jsme jeli zpět, stavěli jsme se na oběd v jedné strejdově oblíbené restauraci v Cantonu. Ochutnali jsme humrovou polévku, já jsem neodolala americkému hamburgeru se slaninou a babi se strejdou si dali lososa s krevetami. V restauracích v USA je zvykem, že si k masu/rybě vybíráte 2 přílohy. Strejda si tedy dal dvakrát bramborovou kaší (má jí rád) a babi si dala hranolky s coleslawem. Nutno podotknout, že všechno bylo výborné.
Humrová polévka 
Další den jsme jeli do krásných zahrad Gibbs Gardens. V tomto ročním období zde všechno kvetlo. Zahrady jsou obrovské a jsou rozděleny tématicky.
Na pozdní oběd nás strejda vzal do Australské restaurace Outback Steakhouse, kde jsme si všichni dali žebírka a pivo 🙂 .
Následující den jsme jeli na Stone Mountain, což je kamenná hora, ze které je vidět Atlanta. Na horu lze vyjet lanovkou.
Stone Mountain 
Výhled 
Strejda nám udělal chutnou polévku a cestou ze Stone Mountain jsme se ještě stavili pro pizzu, kterou jsme snědli doma.
Další den ráno jsme měli naplánovanou cestu k moři na Tybee island nedaleko historického města Savannah. Jelikož jsme věděli, že doma nebudeme několik dní, vzal strejda Abbynku do psího hotelu a vyrazili jsme.Cestou jsme se zastavili na snídani v McDonal’s. Strejda nám koupil pořádnej nášup – v meníčku byly dva lívance s javorovým sirupem, míchaná vajíčka, muffin a maso spolu s hashbrownem. Samozřejmostí bylo i kafe.
Jelikož je tento ostrov poměrně daleko od Cantonu, dorazili jsme až okolo 2 hodiny odpolední. Ubytovali jsme se a s babi jsme hned vyrazily k oceánu. Strejda si chtěl odpočinout po dlouhé cestě a řízení odpočinout.
Opalovačka 
Atlantik 
Výhled z balkonu 
Racek pozoruje babi, jak se osvěžuje
Večer jsme si došli na večeři do místní restaurace. Já jsem si dala salát s krevetami, babi si dala smaženou rybu s hranolkami a coleslawem a strejda smažené krevety.
Když jsme šli z večeře, právě zapadalo sluníčko, takže jsem hned naběhla s mobilem a začala si všechno fotit. Strejda s babi mi hlídali na balkonu, abych se někam neztratila 🙂
Další den jsme se koupali v moři a poflakovali na pláži. Já a strejda jsme se pěkně spálili 🙂 Byly i vlnky, takže já jako vodnář jsem si pěkně zadováděla v moři.
Večer nás strejda vzal do krabí restaurace Crab Shack.
Následující den jsme si dali snídani v snídaňové restauraci, která se nacházela cca 200 metrů od hotelu.
Po snídani jsme vyrazili na nedalekou pevnost Fort Pulaski, která chránila vstup do řeky Savannah.
Odtud jsme přejeli do města Savannah, kterým protéká stejnojmenná řeka.
Ráno jsme se jen rozloučili s oceánem (viděli jsme delfíny) a vydali se směrem ke strejdovi domů do Cantonu.
Po návratu jsme si dali oběd v Applebees – žebírkaaaaaaaa 🙂
Další den jsme se vydali do Atlanty – navštívit místní Aquarium, které je největším na západní polokouli. Nachází se zde přes deset tisíc živočichů, které reprezentují několik tisícovek druhů. Aquarium bylo otevřeno v roce 2005. Do roku 2012 bylo největším Aquariem na světě, než ho překonalo aquarium Marine Park v Singapuru.
Na oběd jsme se stavili v KFC. Tam nám nandali takovou nálož, že jsme ji nemohli sníst – alespoň jsme ale měli oběd i na další den 🙂
Následující den jsme se vydali na golfové hřistě, kde nás strejda učil základy golfu. Nikdy bych neřekla, že golf je tak obtížný sport. Odpoledne jsme jeli do nedalekého Outletové centra, kde jsme si s babi prošli pár obchodů. Strejda se posadil na lavičku a čekal na nás. Jelikož ale nejsme žádní velkcí shopaholici, stačila nám zhruba hodina….Já jsem chtěla koupit nějaký dárek Áďovi, jelikož má rád značku Tommy Hilfiger. V outletu v USA Vás takové značkové oblečení vyjde mnohem levněji, než když ho kupujete u nás.
V neděli nás strejda provezl Cantonem, zastavili jsme se v pár ochodech, aby nám ukázal, jak to u nich chodí a kam jezdí nakupovat. Poté nás vzal do italské restaurace. Dali jsme si kuřecí krémovou polévku a těstoviny. Já měla taggliatelle s mušlemi a krevetami. Babi se strejdou si dali špagety s krevetami, kuřecím masem a paprikou. Nutno podotknout, že jako všechna jídla, na která nás strejda vzal, byla VÝBORNÁÁ.
Další den jsme se jeli projet po okolí – strejda nám ukázal, kde se nachází jejich kostel a také jsme se cestou stavili na vojeském hřbitově. Byl to náš poslední den před odletem, tak jsme ho trávili oddychově. Dokonce došlo i na hru na kytaru a zpívání písniček. Strejda nás vzal do steakové restaurace, kde jsme se pořádně nadlábli.
Kostelík 
Steaková restaurace a náš nášup 
Dezert 
Babi se strejdou
Následují den už se nesl ve znamení balení, loučení, cesty na letiště a slzičkách.
Strejdovy a jeho ženě jsme obě s babi moc vděčné – moc jsme si tento výlet užily. Musím také zmínit, že strejda nás nenechal zaplatit jedinou věc jako například jídlo, vstupy, ubytování u moře. Všechno hradil on, takže ještě jednou mu patří velké díky.
Poslední slefíčko 
Na letišti 
Papa Abbynko
Na letišti jsme se odbavily, prošly jsme všemi kontrolami a vydaly jsme se koupit nějaké dárečky blízkým lidem v našem okolí. Po nakupování jsme nastoupily do letadla, kde jsme zase dostali jídlo a pití. Bezpečně jsme se přemístili zpět do Frankfurtu, kde nás opět vyzvedli rodiče.
Na mě po příjezdu čekalo pěkné překvapení – Áďa navařil oběd v podobě pečené krkovičky s fazolkami a kukuřičnou polévku.
Domaaaa
